Někteří z vás mne znají, jsem spisovatelka a novinářka přes pětadvacet let. Ale ještě mnohem déle, v podstatě co si pamatuju, vnímám pokřivený vztah společnosti ke zvířatům.

Zvířata jsou živé a cítící bytosti jako my. Cítí nejen radost a lásku, vděčnost a přátelství, ale také bolest a strach. Přesto se k nim většinová společnost chová jako k věcem bez emocí a receptorů bolesti. Toto zvrácené paradigma je v současné společnosti dál automaticky šířeno v rámci veřejného prostoru. Neobhajitelný a neetický systém intenzivní živočišné výroby, v jehož středu stojí velkochovy, je “výdobytkem” ani ne posledního století.

Když odhlédneme od etické stránky, je zvrácené i to, že se tomuto intenzivnímu živočišnému průmyslu daří dál přesto, že vědci již dlouho upozorňují na jeho fatální dopad na rozvrat světového ekosystému…

Snažila jsem se jít v přístupu ke zvířatům celoživotně osobním příkladem a doufala, že se přece něco musí změnit… Loni jsem však během přípravy reportáže pro Reflex navštívila několik desítek českých velkochovů a zjistila, že se utrpení zvířat v nich za poslední desetiletí nejen nezmenšilo, ale mnohdy spíš naopak.

Mohutná odezva šokovaných čtenářů, ale i těch, kteří mi vyčítali, že tu nesnesitelně krutou realitu ukazuju a jim kvůli tomu maso a sýry v supermarketech nechutnají jako dřív, mne utvrdila v nutnosti udělat víc. Proto jsem založila Nadační fond ONE HEART.

Ještě před tím jsem se stala vizionářkou a patronkou kampaní www.konecdobyklecove.cz a Konec velkochovů mezinárodní organizace bojující za zlepšení života hospodářských zvířat Compassion in World Farming.

Jako novinářka a nyní hlavně coby zakladatelka fondu spolupracuji jak s aktivisty, tak s odborníky a úředníky ve vysokých funkcích v Česku i v EU, kteří jsou přímo zodpovědní za legislativu a fungování této oblasti…

Abych spolu s ostatními dala hlas těm, co ho nemají.